Podle dávné legendy se objev hedvábného vlákna datuje do roku 2640 př. n. l.. Vypráví se, že jistý Chuang-Ti požádal svou ženu, aby zjistila, kdo škodí jeho morušovníkům. Manželka objevila bílé housenky, které vytvářely lesklé zámotky. Později jeden zámotek náhodou upustila do horké vody a zjistila, že z něj může vytáhnout jemné vlákno a navinout ho na cívku. Toto tajemství si Čína uchovala dlouhá léta…
Hedvábí vzniká rozmotáním kukel housenek, z jedné kukly se získá až 4000 m vlákna… Dlouhé vlákno se zpracovává, pak utká v látku. Podle hustoty tkaniva rozlišujeme hedvábné materiály – chiffon (šifon), je nejřidší, habotai, crepe de chine (krepdešín), crepe satin…. Čím je tkanivo hustší, tím víc je látka pevnější a lze ji použít třeba jako šatovku, látku na kravatu, motýlky, na různé taštičky… K malbě šál, šátků a obrazů se nejčastěji používá pongé 5 – 6. Pomalované hedvábí se dá využít k tvorbě různých přáníček, dekorací, ba i šperků.
Dnes není problémem koupit ve výtvarných potřebách připravené ušité polotovary. K tomu si pořídíte nějaký rám na vypnutí hedvábí, nakoupíte štětce a barvy a můžete začít.
Existuje několik základních technik – tak v první řadě je to batikování,
to zvládne opravdu každý (ovšem i zde lze docílit mistrovských kousků), pak se používá malba „stylem omalovánek“, kdy konturovací barvou připravíte obrázek, který následně vybarvíte.
Pak je to akvarelová technika – podobně jako malba vodovkami, ovšem barvy na hedvábí se velmi rychle rozpíjejí a navíc rychle schnou, takže malování vyžaduje dávku zručnosti. Zde je příklad jednoduchého akvarelu.
Lze malovat voskem,
voskovými pastelkami, lze používat razítka, je možné využít slunečního světla k obtiskům, někdo používá efektovou sůl, techniku nunoplstění a to všechno je dovoleno spolu kombinovat.
Po ukončení malby je nutné barvy zafixovat. Teplem, parou, chemïcky – podle typu barev.
Každý nápad nového vzoru na šálu, šátek, deštník… se mi utváří nějakou dobu v hlavě. K samotnému malování jdu s velikým očekáváním, protože nikdy nemohu přesně odhadnout, jak se vše zdaří. Hedvábí je jako živé, tvrdím o něm, že má svoji duši. Tato fáze tvůrčího procesu mě nesmírně baví.
Pak přichází dohotovení – fixace, praní, žehlení – to je jedna z nejkrásnějších chvilek, konečně se hedvábí promění v šálu, šperk, obrázek… Hedvábí lze žehlit do hladka, nejlépe, když je ještě malilinko vhké, hedvábí malované konturou je lépe žehlit po rubové straně nebo přes pečící papír, nebo ho můžete za mokra stočit do uzlu a nechat jen tak uschnout, třeba i na radiátoru nebo v troubě (tomu se říká vrapování). A následuje focení. I to mne moc baví. Fotím sama a občas seženu nějakou modelku, nejčastěji dceru Týnu, za což jí tady děkuji. No a na závěr pak hedvábí složím do krabičky a těším se, až pojede poštovním autem či vlakem někam na druhou stranu republiky s mašličkou a s přáním spokojenosti k nové zákaznici (i zákazníkovi).
Hedvábí po vyprání …… a po zabalení před odesláním.
