Hedvábí - obraz - Filemon a Baucis

V dobách, kdy ještě Zeus chodil po světě převlečený za žebráka, aby zjistil, jak jsou lidé bohům věrní, přišel s Hermem do jedné krásné krajiny. Hermes šel vyprosit nocleh. Zkoušel to snad všude, ale všude ho odmítli nebo před ním rovnou zamkli dveře. Přišel k Diovi a všechno mu řekl. Zeus ho poslal ještě do jedné staré chaloupky, kterou Hermes vynechal. Žili v ní stařeček Filemon a stařenka Baucis. Ti hosty rádi přivítali a nabídli jim pohostinství. Protože byli jediní, kteří k nim byli laskaví, zjevil se jim Zeus v pravé božské podobě a spolu se stařečkem, stařenkou a Hermem vystoupili na horu. Pak Zeus zaplavil celou krajinu, kromě stařečkovy a stařenčiny chaloupky. Ta se rázem proměnila v nádherný chrám. Tu Zeus promluvil k těmto dobrým lidem: "Jako jediní jste nás v této krajině podarovali vším, co jste měli. Teď se vám za to chceme odvděčit. Přejte si, co chcete. No, jen se nebojte a povídejte." "Byli bychom rádi, kdybychom mohli být ochránci tohoto chrámu a směli naposledy vydechnout společně." Toto přání se jim vyplnilo. Jednoho dne seděli na lavičce před chrámem a čekali na svou hodinku. Najednou se začali oba měnit ve stromy. Naposledy vydechli současně. Tak se vyplnilo přání hodného stařečka Filemona a hodné stařenky Baucis. I nyní jsou pořád spolu, jenom ne jako lidé, ale jako stromy (stařenka jako lípa a stařeček jako dub). Kdykoli pak zafouká vítr, dotýkají se větvemi. A jestli ty stromy nikdo nepokácel, stojí tam dodnes. (podle Eduarda Peti